Když jsem poprvé slyšela slovo permakultura, představila jsem si partu lidí v konopných košilích, kteří mluví o spirálách a mulčování s téměř náboženským zanícením. Pak jsem před deseti lety navštívila malou permakulturní zahradu v Podhradí nad Dyjí — a do dvou hodin mi došlo, že permakultura není sekta. Je to způsob, jak nad zahradou přemýšlet.
Od té doby jsem přečetla spoustu knih, prošla dvěma kurzy a vyzkoušela si principy na vlastních záhonech. A můj závěr je tenhle: permakultura není zázračná metoda. Je to sbírka zdravého rozumu, která má pár konkrétních principů. Pokud je pochopíte, zahrada se vám stane partnerem místo přítěže.
V tomhle článku vám ukážu, jak si permakulturu přeložit do češtiny — a do vaší české zahrady. Žádné mantry, jen použitelné věci.
Co permakultura vlastně je
Slovo vzniklo spojením slov permanentní a kultura — trvalé zemědělství. Autor Bill Mollison a jeho student David Holmgren v 70. letech v Austrálii hledali způsob, jak hospodařit tak, aby se zahrada sama starala co nejvíc sama o sebe. Inspirovali se přírodou — lesem, loukou, divokou krajinou.
Permakultura stojí na třech etických pilířích:
- Péče o zemi — půda je základ, bez ní není nic
- Péče o lidi — zahrada má sloužit těm, kdo v ní žijí
- Spravedlivé sdílení přebytků — to, co přeroste vaše potřeby, patří dál
Pozorování na prvním místě
První permakulturní princip zní: pozoruj a komunikuj. Před tím, než začnete cokoliv budovat, strávte v zahradě rok. Vím, zní to jako nesmysl — kdo má čas čekat rok. Ale ten rok vám ušetří desítky hodin práce, kterou by jinak bylo třeba přepracovávat.
Co sledovat:
- kudy chodí slunce v různých ročních obdobích
- kde se drží voda po dešti, kam teče
- kde je nejvíc větru, kde závětří
- jaké rostliny tam už rostou samy od sebe (řeknou vám víc než jakákoli kniha)
- kde chodí sousedovy kočky, odkud foukají pachy
„Jedna sezona pozorování ušetří pět sezon dřiny. To je permakulturní matematika, která funguje.“
Zóny — jak si zahradu chytře rozdělit
Další klíčový koncept jsou zóny. Zahrada se dělí podle toho, jak často na dané místo chodíte. Proto věci, které potřebujete denně, patří blíž k domu. Věci, které obstaráváte dvakrát za sezonu, mohou být dál.
- Zóna 1: bylinkový koutek u kuchyně, salát, jahody — každodenní docházka
- Zóna 2: hlavní zeleninový záhon, drobné ovoce — návštěvy 2–3× týdně
- Zóna 3: ovocný sad, brambory, dýně — návštěva týdenní nebo méně častá
- Zóna 4: sběr plodů, dřevo, kompost — nárazově
- Zóna 5: divočina — necháte v pokoji, nechte ji být divoká
Tahle logika funguje i na malém pozemku. Nemá smysl dávat bazalku na konec zahrady u plotu. Ani mít kompost pět metrů od silnice.
Vrstevnatý ekosystém — inspirace lesem
V přírodě nikdo nesází monokultury. Les má několik pater: vysoké stromy, nižší stromy, keře, byliny, půdokryvy a lezounky. Každé patro plní svou roli a navzájem si nekonkurují tak, jak by to dělaly dvě stejné rostliny vedle sebe.
Tento princip můžete uplatnit i u sebe. Místo jednoho záhonu s rajčaty vytvořte lesozahradu v malém:
- Vrchní patro: třešeň nebo jabloň jako stín
- Keřové patro: rybíz, angrešt, maliny
- Bylinné patro: bazalka, šalvěj, měsíček
- Půdokryv: jahody, ostřice, oregano
Mulčování — podívejte se na zem
Přírodní půda není nikdy odhalená. Je pokrytá listím, větvičkami, živočišnými odpady. Mulč v zahradě je kopie tohoto stavu. Pokud mulčujete, získáváte čtyři věci najednou:
- úsporu vody (až o 40 %)
- utlumení plevele
- obohacení půdy při rozkladu
- ochranu před extrémními teplotami
Co použít: posekanou trávu, drcené listí, slámu, štěpky, rozkládající se karton (pod vrstvou). NEpoužívejte čerstvě pilinami ze smrku — ty půdu okyselují. A pozor na slámu s herbicidy (bohužel se občas stane).
Polykultura místo monokultury
Vedle sebe sázejte rostliny, které se doplňují. Klasická kombinace „Tři sestry“ (kukuřice, fazole, dýně) z Ameriky funguje i u nás — kukuřice drží fazole vzhůru, fazole dodávají dusík a dýně stíní půdu.
Další osvědčené dvojice:
- mrkev + cibule (odpuzují si navzájem škůdce)
- rajčata + bazalka (zlepšuje chuť a odhání mšice)
- salát + ředkvičky (rychle sklidíte, uvolníte místo)
- špenát + jahody (salát chrání jahody před plevelem)
Voda — pracujte s ní, ne proti ní
Voda v permakulturní zahradě nemá odtéct. Má se zpomalit, rozlít, vsáknout. Funguje to i u malé zahrady:
- soudek pod okap — zachyťte vodu ze střechy
- svejl (mělká hráz napříč svahem) — zadrží vodu a nechá ji vsáknout
- jezírko — přirozený rezervoár a domov pro žáby, které vám sežerou slimáky
- pórovité povrchy místo betonu — štěrk, dlaždice s mezerami
Začít malinko, poučit se, rozšířit
Nikdy se nevrhejte na celou zahradu. Začněte malým záhonem, ideálně u domu. Vyzkoušejte si zónu 1, poznejte, jak reaguje. Za rok nebo dva rozšíříte do zóny 2. Permakultura není o rychlosti, ale o tom, aby každý krok byl udržitelný.
Já sama jsem před deseti lety začala jedním vyvýšeným záhonem a třemi hrnky bylinek. Dnes mám pestrý systém s kompostem, sudy, bylinkovou spirálou a třemi druhy mulče. Ale trvalo to deset let, a pořád se učím.
Nejčastější omyly
Permakultura není zázračná ani komplikovaná, ale lidé si do ní často promítají nesmysly. Pár věcí, které se často slyší a prostě nejsou pravda:
- „Permakulturní zahrada se sama obstará.“ Neobstará. Obstará se sama s výrazně menším úsilím, pokud je dobře navržená.
- „Musíte být bio.“ Nemusíte být formálně certifikovaní. Ale logika hnojit kompostem a ne granulemi je stejná.
- „Permakultura jsou spirály a divné keřové stavby.“ Spirála je jen jeden z mnoha konkrétních prvků, a většinou není ani nutná.
- „Je to pro vesnické zahrady.“ Funguje i v panelákovém dvorku, balkoně i na střeše. Principy jsou stejné.
- „Nedělá se to pro výnos.“ Dělá. Správně navržená polykultura dává v součtu víc než monokultura, i když pěstovaná klasicky.
Užitečná literatura a další zdroje
Pokud vás permakultura chytne, doporučuju pár čtivých a prakticky použitelných zdrojů v češtině:
- Jak na permakulturu od Aleše Filipa — přehledný úvod, dobře psaný
- Gaia’s Garden od Toby Hemenwaye (v angličtině) — biblí malých zahrad, stojí za překlad
- Kurzy Permakultury v ČR — chodí tam i lidé, co nemají zahradu, a také se tam najdou sousedé, se kterými se hodí sdílet zkušenosti
- YouTube kanály Mollisona a Holmgrena (v angličtině) — pokud jste ochotni překládat
Osobně doporučuju, abyste se nejdřív rozhoupali a zkusili alespoň jednu věc — třeba kompost nebo mulčování. Teprve pak má cenu číst knihy. Čtení bez praxe je v zahradničení ta nejvýživnější forma samoklamání.
Závěrem: permakultura je dlouhá hra
Pokud hledáte rychlý výsledek na letní grilovačku, permakultura vám nepomůže. Pokud ale chcete zahradu, která bude za pět, deset, dvacet let lepší než dnes, má smysl se s těmi principy seznámit. Postupně, bez tlaku, s vlastním tempem.
Pro první krok doporučuju: udělejte kompost, pokud nemáte. Začněte mulčovat. Vysaďte jeden opylovačům přátelský záhon. To jsou tři věci, které změní vaši zahradu víc, než si myslíte. Pokud vás téma zaujalo, přihlaste se k našemu newsletteru — chystáme sérii článků o jednotlivých permakulturních prvcích konkrétněji.
