Skleník bez proudu v únoru: jak mi 14 hodin výpadku zničilo třetinu sazenic

Vyprávění z malé obce na Vysočině. Vyhřívaný skleník 60 metrů čtverečních, sazenice rajčat a paprik pro letní sezónu, jeden únorový větrný večer, čtrnáct hodin tmy a pak druhý den panika. Lekce, které mě stály třicet procent porostu — a které bych ráda předala dál, ať na ně nenajedete taky.

Říká se, že zahradník, který v únoru spí klidně, buď nic nepěstuje, nebo má v garáži centrálu. Já jsem do téhle zimy patřila do první kategorie. Skleník nám stojí osmým rokem, vyhříváme ho topnými kabely v zemi a malým konvektorem do vzduchu, dohromady asi 4 kW v plné palbě. Od prosince do března v něm držíme 16 až 18 stupňů a v lednu nahazuju první sazenice — rajčata, papriky, pár melounů pro jistotu. Pro letní sezónu na trh i pro vlastní zavařování.

Loni v únoru ale přišla jedna noc, která mě naučila víc než osm sezón před tím.

Když ve čtvrt na osm večer cvakne pojistka v celé vesnici

Bylo úterý, jedenáctý únor, předpověď slibovala vichr a sníh. Nějak jsem mu nevěnovala pozornost. Vichr přišel kolem sedmé večer a o čtvrt hodiny později nám zhasla v kuchyni žárovka. Spadl celý úsek vedení, lokální transformátor, distribuce hlásila popadané dráty někde za Žďárskou pánví a opravu odhadovala „na noc”. Ráno mi pak energetik při kávě řekl, že stromy braly vedení o pár kilometrů dál, jejich parta na to byla dvě.

Skleník je od domu třicet metrů. Když jsem si v sedm třicet vzala čelovku a šla zkontrolovat teploměr, ukazoval ještě 14 stupňů — pomyslela jsem si, že to do rána vydrží. To byl můj první omyl.

Ve dvě v noci, když jsem se vzbudila zimou v ložnici (plyn jsme tehdy ještě neměli, topíme elektrickým kotlem) a šla se znovu podívat, ukazoval skleník 4 stupně. V šest ráno -2. Vichr neustal, plast skleníku se nadouval jako plachta a všechno teplo, co tam ještě bylo, foukalo škvírami ven.

Předem zveřejněné plánované odstávky elektřiny u distributora se vyplatí kontrolovat — projekty, které mají v plánu citlivou fázi, si tak ušetří nečekané překvapení.

Kdy mi došlo, že ráno bude pozdě

Když jsem ráno o sedmé volala distribuci, řekli mi, že oprava je „v běhu”, ale že to bude do oběda. To znamenalo dalších pět šest hodin pod nulou. Sazenice rajčat začínají umírat někde mezi 4 a 6 stupni — a to byly dvě hodiny pod tou hranicí. U paprik je to ještě citlivější, ty padají kolem 8 stupňů.

V tu chvíli jsem zavolala chlapovi, co ve vedlejší vesnici provozuje malou autodílnu. Vím o něm, že má centrálu a občas ji někomu půjčuje. Měl ji ale na týden u syna, co staví garáž za Velkým Meziříčím. Druhý telefon, třetí, čtvrtý — ve čtvrt na devět ráno jsem seděla u stolu, dívala se na vystydlý skleník a poprvé v životě googlovala záložní zdroj k zapůjčení v okolí. Kluci z půjčovny mi přivezli třikilowattovou centrálu kolem jedenácté dopoledne, naftovou, ihned k zapojení.

Distribuci se podařilo proud nahodit až ve čtvrt na deset večer. Dohromady čtrnáct hodin tmy, ale pro skleník to byla jen prvních devět — od jedenácté dopoledne táhla centrála topný kabel a jeden konvektor a držela tak deset stupňů. Sazenice, které do té doby přečkaly noc na nule, začaly pomalu roztávat.

Co jsem napočítala druhý den ráno

Třicet procent rajčat zčernalo v krčcích. U paprik to bylo ještě o něco horší, asi čtyřicet procent. Některé melouny vypadaly v pondělí v pořádku, v sobotu uschly. Když jsem to spočítala v penězích — odrostlé sazenice se prodávají kolem padesáti až sedmdesáti korun za kus a já jich měla rozjetých přes osm set — vyšlo mi to na zhruba čtrnáct tisíc škody. To je mimochodem zhruba osminásobek toho, co by stál týdenní pronájem centrály na pohotovost.

Co bych dnes udělala jinak

Plynový sálavý topič jako mezikrok. Stojí pár tisíc, na propanbutanovou bombu jede klidně osm hodin a do skleníku 60 metrů čtverečních dokáže přihodit pár stupňů. Není to plnohodnotná náhrada za topný kabel, ale do té doby, než seženu centrálu, by mi to udrželo skleník nad nulou.

Kontakt na pohotovostní pronájem v telefonu předem. Ne v ten okamžik, kdy mi zhasne lampa. Půjčovny v regionu mívají dispečink, který bere telefony i v noci, a stačí, když si u nich uložím zákaznické číslo. Šetří to v krizi tu hodinu nebo dvě, kdy člověk googluje a vyplňuje formuláře.

Pojištění zahradnické provozovny. Naše pojistka pokrývala skleník jako stavbu, ale ne porost ve skleníku. To jsem zjistila až ten týden potom. Letos máme dopojištěné i rostliny — stálo to čtyři sta korun ročně navíc.

Hraniční doba je u skleníku osm hodin. Při mrazu kolem -5 venku a 18 uvnitř to plná škála závisí na izolaci a větru, ale jako pravidlo si držím, že do osmi hodin ještě bývá z čeho brát, po čtrnácti je pozdě.

Letos máme v garáži vlastní malou centrálu na záskok. A v telefonu uložené to číslo na půjčovnu — pro případ, kdyby mi vlastní centrála ten den nestartovala. Únor mě naučil, že zahradnická pohotovost se neodehrává mezi řádky katalogu, ale o druhé v noci s čelovkou v ruce.