Při budování nového záhonu, opravě staré studny nebo rušení nepoužívaného rozvodu zálivky občas narazíte na trubku, která vypadá jinak než dnešní plast nebo kov. Je našedlá, na omak hrubá, dost těžká a po letech v zemi se na hraně drolí. Pokud máte starší zahradu, chatu nebo hospodářské stavení, je dost možné, že právě držíte v ruce azbestocementovou trubku — materiál, který se u nás po desetiletí používal na vodovody, odpady i svody dešťové vody.
Sama o sobě, dokud leží neporušená v zemi, taková trubka většinou nikomu neškodí. Problém začíná ve chvíli, kdy ji rýčem nadzvednete, přerazíte nebo z ní chcete uříznout kus. Právě proto firmy, které se věnují odborné likvidaci eternitu a azbestu, upozorňují, že azbestové trubky patří mezi nebezpečný odpad a do běžného kontejneru ani na sběrný dvůr k suti je hodit nesmíte.
Odkud se na zahradě azbestové trubky berou
Azbestocement se kdysi cenil pro pevnost, odolnost proti vodě i nízkou cenu, takže se z něj odlévaly nejrůznější trouby. Na zahradách a u starších usedlostí je dodnes najdete hlavně jako přívod vody ze studny, jako kanalizační a odpadní potrubí, jako svody od okapů nebo jako trubky rozvádějící vodu k záhonům a zálivce. Občas posloužily i jako chránička na kabely nebo jako provizorní komínek u kotelny.
Poznáte je podle šedavé cementové barvy, znatelné tloušťky stěny a křehkosti — na rozdíl od plastu se neohnou, ale prasknou. Jistotu, jestli jde opravdu o azbest, dá jen laboratorní rozbor, ale u potrubí pokládaného před koncem 90. let, kdy se používání azbestu v Česku zakázalo, je podezření na místě téměř vždy.
Proč to není běžný stavební odpad
Dokud je trubka celá, jsou azbestová vlákna pevně vázaná v cementu a do okolí se prakticky nedostávají. Riziko vzniká ve chvíli, kdy materiál mechanicky narušíte — když ho přeseknete rýčem, přeříznete bruskou, rozbijete kladivem nebo prostě hodíte na hromadu sutě. Tehdy se do vzduchu uvolní mikroskopická vlákna, která jsou nebezpečná při vdechnutí a snadno se usadí na oblečení, v trávě i v hlíně, kde pak zůstanou.
Z toho plyne i důvod, proč azbestové trubky nepatří do směsného odpadu ani mezi běžnou stavební suť. Jsou vedené jako nebezpečný odpad a mají svá pravidla pro balení, přepravu i uložení. Když je smícháte s cihlami a betonem a odvezete na sběrný dvůr, riskujete nejen pokutu, ale hlavně to, že vlákna rozptýlíte tam, kde je nečekáte. Praktický návod, jak staré azbestové trubky zlikvidovat krok za krokem, popisuje celý postup i s tím, čemu se vyhnout.
Jak trubky bezpečně zabalit a označit
Pokud na zahradě narazíte na neporušenou trubku, platí jednoduché pravidlo: co nejméně do ní zasahovat. Nelámejte ji, neřežte a nezkracujte, abyste ji „srovnali na délku“ do pytle. Před manipulací materiál navlhčete vodou s trochou saponátu, aby se případná vlákna nevířila do vzduchu, a pracujte v rukavicích a respirátoru, ne v běžné látkové roušce.
Celé kusy se balí do pevné fólie nebo do speciálních pytlů na azbest a důkladně se přelepí, aby obal nikde neprosakoval. Balík je vhodné označit, že obsahuje azbest. Pracovní oblečení i rukavice po skončení raději zabalte také, nevytřepávejte je a neperte s ostatním prádlem. Tahle opatření zní možná přehnaně, ale jejich smysl je prostý — zabránit tomu, aby se vlákna dostala tam, kde s nimi budete dál žít.
Kam s nimi a kdy přizvat odborníky
Zabalené azbestové trubky nepatří do popelnice ani na běžnou hromadu odpadu. Mají skončit na skládce určené pro nebezpečný odpad, a právě převoz na takové místo bývá pro většinu lidí největší překážka. Tady se vyplatí nechat si odvoz a uložení azbestového odpadu zajistit firmou, která má potřebná oprávnění, vhodné obaly i smluvní skládku a vystaví doklad o legální likvidaci.
Odborníka rozhodně přizvěte, pokud je trubek víc, jsou popraskané a rozpadlé, vedou pod stavbou nebo si nejste jistí, jak s nimi pohnout bez poškození. U rozsáhlejšího rozvodu nebo u kombinace s eternitovou krytinou na kůlně se obvykle vyplatí nechat si práci nacenit, místo abyste improvizovali s vypůjčenou bruskou. Pár metrů celé trubky zvládnete za dodržení pravidel zabalit sami, ale rozhodnutí, kde je vaše hranice, je lepší udělat dřív, než materiál narušíte.
Stará azbestová trubka na zahradě není důvod k panice. Je to úkol, který má jasná pravidla: nenarušovat, bezpečně zabalit a předat tam, kam patří. Když si nejste jistí stářím materiálu nebo množstvím, ověřte si to a poraďte se — pár opatrných kroků navíc je vždycky levnější než uklízet vlákna z celé zahrady.
