Na podzim se na zahradě uklízí a dříve či později přijde řada i na dřevo: pergolu, plot, stěny vyvýšených záhonů nebo zahradní domek. Kdo se chystá natírat, obvykle váhá mezi lazurou a krycí barvou. Pro dřevo, na které celý den svítí slunce, vychází lépe krycí barva, i když pod ní kresbu letokruhů neuvidíte.
Co s dřevem dělá slunce
Dřevo venku nejvíc namáhají dvě věci: voda a sluneční záření. Působení slunce pozná každý na staré lavičce, která nikdy nic nedostala. Povrch zešedne. Šedou vrstvu je potřeba před novým nátěrem sbrousit, aby nová barva držela na zdravém dřevě.
Krycí barva obsahuje hodně pigmentu a ten k povrchu dřeva pustí méně záření. Lazura je průsvitná, a právě proto jí část světla projde až ke dřevu. Národní památkový ústav proto krycí nátěry s vysokým podílem pigmentu hodnotí jako lepší ochranu dřeva v exteriéru než lazury, transparentní nátěry nebo laky.
Kdo chce kresbu dřeva zachovat, může lazuru nechat na místech pod střechou, kam slunce tolik nedosáhne.
Kde dřevo na zahradě trpí nejvíc
Kromě nátěru rozhoduje i to, kde se na dřevě drží voda. Nejrychleji stárnou vodorovné plochy: horní hrany plotovek, vrchní trámy pergoly nebo horní okraj stěny vyvýšeného záhonu. Po nich přicházejí spoje, kam voda zateče a špatně vysychá, a spodní části, na které stříká déšť od země. Ve vlhkých koutech, kam nesvítí slunce, se navíc brzy usadí plíseň, řasy nebo mech.
Pomůže každý sklon. Horní hranu plotovky nebo prkna na záhonu stačí seříznout do mírného úkosu a voda z ní steče, místo aby se do dřeva vsakovala. U pergoly se vyplatí myslet na to, aby vrchní trámy neměly mělké žlábky, ve kterých po dešti zůstane louže.
Na stejném principu stojí i dřevěná okna starých domů. Vnější křídlo má na spodní hraně okapnici, profilovanou lištu, přes kterou voda skápne dál od rámu a nestéká po něm do spáry.
Okna činžovních domů jako příklad
Okno na uliční fasádě pražského činžáku je vystavené stejnému slunci a dešti jako pergola. Staré domy měly okna natřená krycími fermežovými a olejovými barvami. U domů v památkově chráněném území o odstínu rozhoduje závazné stanovisko památkové péče.
Pražská firma OKNA STABIL vyrábí věrné repliky původních špaletových oken pro celé činžovní domy, od 20 oken, a natírá je jen krycími barvami od výrobců Adler a Remmers. Dřevo nejdřív vybrousí a napustí prostředkem proti plísním a houbám, pak ho vytmelí a znovu přebrousí. Potom okno projde dvěma lázněmi: v první dostane barevný základ, ve druhé mezivrstvu, která zateče do pórů a do míst, kam by se štětec nedostal. Poslední vrstvu krycí barvy nanášejí stříkáním pod vysokým tlakem.
Jak natírat dřevo na zahradě
Na pergolu ani na plot nikdo lázeň stavět nebude, pořadí vrstev ale zůstává podobné.
Před natíráním dřevo omyjte vodou s trochou saponátu a měkkým kartáčem, aby na něm nezůstal prach ani mastnota. Zelený povlak řas nebo mechu ze stinné strany plotu odstraníte přípravkem, který je k tomu výrobcem určený. Odlupující se a popraskanou starou barvu je třeba seškrabat. Kde starý nátěr drží pevně, stačí ho přebrousit.
Na čisté a suché dřevo přijde nejdřív napouštědlo nebo penetrační nátěr. Sníží savost dřeva, pomůže dalším vrstvám držet a může ho chránit i proti dřevokazným houbám a škůdcům. Následují jedna až dvě vrstvy základní barvy a nakonec jedna až dvě vrstvy krycí barvy. Počasí hlídejte podle technického listu barvy: výrobce v něm uvádí nejnižší teplotu, vlhkost vzduchu i to, kolik času musí uplynout mezi vrstvami. Na podzim to znamená natírat za suchých dnů, až dřevo po ranní rose oschne.
Když natíráte přes starý nátěr, zkuste nejdřív novou barvu na malém nenápadném místě a po zaschnutí ověřte, jestli drží. Dub, ze kterého bývají masivní lavice, obsahuje hodně tříslovin, které umějí prosáknout až do vrchní barvy a zabarvit ji. Na dub proto patří speciální základ, který průsaku zabrání.
Po natření stačí dřevo občas projít pohledem, hlavně vodorovné plochy a spoje, protože tam se první poškození ukáže nejdřív.
